​PSÍ ŽIVOT: Za všechno můžou má traumata

​Zápisky nepochopeného génia. Dnes vám dokážu, že nejsem průšvihář. Jsem jen obětí svého štěněcího věku a hlubokých traumat, která by položila i otrlého vlka. 

Čau lidi,

​Pro ty, co mě ještě neznají: jsem Rocky. V předchozích dílech jsem vás nechal nahlédnout do svých pokusů o kariéru rodinného šéfkuchaře a elitního záchranáře. Pokud vám to uniklo, doporučuji to napravit, než se pustíte do dnešní hluboké sondy do mé bolavé duše....

Moje kulinářské experimenty​

Jak jsem se chtěl stát záchranářem

​Máma s tátou sice rádi vykládají historky o mých údajných průšvizích, ale to je jen laciný pokus o diskreditaci mé geniality. Realita je mnohem temnější. Nejsem problémový pes. Jsem nepochopený génius vláčený osudem.​

Trauma první: Únos za bílého dne​

Vypadám sice jako drsňák,  jsem kříženec cane corso a bandoga, ale pod tou horou svalů tluče srdce citlivé jako rozjetý buldozer. 

Všechno to začalo 7. února 2025. V kolik přesně jsem spatřil světlo světa, netuším – nikdo se neobtěžoval mi k narození pořídit Rolexky. 

Mám pár sourozenců a rodiče někde v Moravskoslezském kraji, ale pak přišel 6. duben 2025,den kdy jsem byl  sprostě unesen z rodného pelechu. 

Moje únoskyně od té doby neúnavně tvrdí, že je moje máma. Podívejte se na ni a pak na mě. Podoba nulová. Evidentně lže. 

Abych jí dal najevo, co si o tomhle nedobrovolném transferu v plechové krabici myslím, náležitě jsem jí to auto pokadil a počůral. Byla to má první tisková konference.

​Domácí klid a krutá realita​

Místo, kam mě dovlekli, nazývají domovem. Našel jsem tam pelíšek, tři velké dvounožce a jednu bytost, která vypadá jako vzdálená příbuzná. Ta se na mě od začátku dívala, jako bych byl osina v zadku. Upřímně? Tenhle pocit je vzájemný a dodnes mě nesmírně baví ji vytáčet k nepříčetnosti.​

Jenže sotva jsem se stačil rozkoukat a užít si trochu toho slibovaného domácího klidu, přišla první rána.

Drezura a výchova

Nasadili mi na krk obojek a přicvakli mě na provaz. Jako nějakého recidivistu. 

A co ta černá příbuzná? Ta si chodí na volno jako šlechta. Proč já musím mít šňůru a ona ne? Tomu říkám systémová diskriminace a další zářez na mé traumatizované psychice.​

Seznam nekonečných pravidel

​Doma zákazy, venku zákazy. Moje dětství byla jedna velká buzerace ze strany těch, co si říkají ,,rodiče,, Seznam věcí, které mi zakázali, jen potvrzuje jejich naprosté nepochopení psí duše:​

Kousat boty? Prý jsem je ničil. Já v tom viděl designový upgrade.​

Kabely? Prý je to nebezpečné. Já v tom viděl interaktivní hračku.​

Hygiena? Prý se čůrá venku v mrazu. Do pelechu je to přitom mnohem pohodlnější.​

Krádeže jídla? Pokud to leží na lince, je to dar z nebes. Máma to viděla a vidí dodnes jako zločin.​

Gastronomie na ulici? Máma tomu říká humus. Já tomu říkám bio-svačinka z trávy.​

Svoboda pohybu? Zapomeňte. Musím na povel cupitat u nohy jako cvičená opice, jinak cvakne šňůra.​

Strategie přežití v nepřátelském prostředí

​Hlavním mozkem téhle tyranie byla, je a bude máma, ale táta v tom jede s ní. Musel jsem tedy najít způsob, jak se bránit. Udělal jsem si z táty objekt pro svůj trénink – konkrétně trénink kousání do palců u nohou. Je to vynikající stresový ventil ,doporučuji vyzkoušet. Dneska už mám jinou pomstu....Stačí jedno dobře mířené dupnutí ,kam prešně, si určitě domyslíte. Přece jen mé zápisky musí být i publikovatelné dětem.... 

Mámu šetřím. Ne z lásky, ale z čisté vyčůranosti. Máma je klíčem k lednici a zdrojem večeře. Kousnout do ruky, co mě krmí, by byla strategická chyba. Navíc vlastní tu nejstrašnější zbraň  ničení mé důstojnosti : Pískací kuře. 

Stačí jedno písknutí  a moje maska drsňáka je v troskách. Pro to žluté gumové nic bych tančil i Macarenu. Je to ponižující, ale je to tak.​

Pořád nechápu, proč bych měl poslouchat já je. Na internetu vidím psy, co mají vlastní šatníky a lidé jim dělají sluhy. Jistě, jsou to mini frajeři s mašličkou, ale právo na otroka by mělo být univerzální, ne?​

Zatím tenhle boj o moc vedou oni. Ale nenechte se mýlit. Nejsem průšvihář. Jsem jen hluboce nepochopený génius, který se snaží přežít v nespravedlivém světě plném povelů. 

Sednu si, když mě o to požádáte... ale pamatujte, že to dělám jen proto, že chci já.​

Váš Rocky